Jak jsme se v tom vrtali

Pod vlivem úplňku a ataků manažerky Aleny, která prakticky od začátků divadla básní o tom, jak se v prehistorických dobách hrála v Obědovicích Lucerna, rozhodl se režisér (a scenárista) Pavel, že napíše Lucernu pro 21. století. Z původního Jiráskova textu pochopitelně nezůstal kámen na kameni, ale to co se podařilo z toho základního rámce vystavět, vypadalo velmi slibně. Bylo to aktuální, vtipné, ťalo to do živého, podle názoru některých členů souboru až tak, že by mohla začít během premiéry téct krev… A to jsme nechtěli způsobit, a tak jsme se rozhodli pro plán B.

Pořekadlo „Štěstí přeje připraveným“ v našem případě platilo do puntíku. Režisér souboru totiž dopředu počítal s tím, že mu jednoho krásného dne vyschne zdroj inspirace, a proto se jistil hledáním vhodného kandidáta po českých divadelních luzích a hájích. Našel ho ve středních Čechách ve Velmi Amatérském Divadle Kladno, jehož umělečtí vedoucí Kazimír Lupinec a Soňa Šemberyová (krásná jména, škoda, že jsou to jen přezdívky) napsali pro svůj soubor interaktivní zubařskou komedii Rozpaky zubaře Svatopluka, která byla tak úspěšná, že ji později adaptovala i profesionální divadla (pražské ABC, příbramské či zlínské divadlo).

Ta hra je velmi překvapivá, živá a dynamická, zahrnuje velmi intenzivní interakci s diváky – něco takového jsme za ta léta, co v Obědovicích divadelničíme, prostě ještě nedělali. Režisér se spojil s autory, kteří mu s radostí bezplatně přenechali práva, a tak už zbývalo jen vyřešit jednu „maličkost“ – kde sehnat zubařské křeslo. Tady se ale opět projevila manažerská genialita Aleny, které stačilo 48 hodin na to, aby ho zadarmo obstarala.

Od té doby jsme pilně vrtali, trhali a prováděli resekce kořenových hrotů, a kdykoliv šel někdo z nás k opravdovému zubaři, pečlivě se mu díval pod ruce a zároveň si dělal poznámky, aby to v létě na premiéře i v zájmu nebohých diváků, kteří skončili na našem křesle, dopadlo opravdu dobře.

Premiérová představení se na obědovické návsi odehrála 11. a 12. srpna roku 2017 a zejména to první bylo nezapomenutelné. Celé odpoledne jsme bojovali s nástrahami počasí, což vyvrcholilo asi dvě hodiny před začátkem, kdy nás poctila návštěvou dokonalá bouře, která otestovala naše morálně volní vlastnosti. Ustáli jsme to nejen my a diváci, ale především naše divadelní manažerka Alena, která držela kulisy otřásající se pod nápory větru, ač jí přívaly deště zrovna přes otevřenou střechu zaplavovaly dům.