Jak jsme hráli o divadle

Roky 2020 a 2021 si za pár let budeme pamatovat jako velmi bizarní období, kdy se svět točil nikoliv kolem Slunce, ale především kolem covidu. Ve většině divadelních kronik to bude patrně velmi depresívní čtení, jelikož herci nemohli až na výjimky za diváky a diváci nemohli pro změnu za herci. Budete se divit, i takové blbé období může přinést řadu pozitiv, například jednu uklizenou stodolu. Ačkoliv se manželé Pozlerovi dušují, že to neudělali schválně, jednoho dne pozvali k sobě na návštěvu režiséra Pavla, opili ho dobrým vínem a pak ho zavedli do stodoly, kterou Míra Pozler právě v té době rekonstruoval. Dobře naložený a ovíněný režisér si pod obří hromadou harampádí všiml zvýšeného přízemí, z něhož by se dalo udělat krásné jeviště, a navrhl, že si divadelníci udělají víkendovou brigádu výměnou za příležitost tu a tam u Pozlerů zkoušet, případně si tam uspořádat i nějaké uzavřené představení. A tak v červnu 2021 vznikla tradice „sousedského hraní u Pozlerů“, které bude zároveň sloužit jako příležitost zaznamenat hru na filmové médium, aby i příští generace měly na co koukat. První vlaštovkou tohoto typu se stala komedie Ve víně je pravda, kterou bude možné až do zániku internetu najít na Youtube.

V izolaci bylo také dost času na psaní nové hry. Vzhledem k tomu, že obědovické divadlo už oslavilo plnoletost, napadlo dvorního scenáristu Pavla, že už dozrál čas, aby divákům ukázal, co všechno může člověk zažít, když se rozhodne stát ochotníkem. A tak začal psát hru Ryzí amatéři, komedii se stopovými prvky autobiografie. Hlavním hrdinou je profesionální divadelní režisér, který se po sérii osobních karambolů vrátí do rodných Večeřovic, kde dostane neodolatelnou nabídku – nastudovat s místními ochotníky Jiráskovu Lucernu. Věc má malý háček – skutečně ochotných ochotníků ve městě příliš není a talentovaných už vůbec ne. Normální člověk by takovou nabídku okamžitě odmítl, jenž náš hrdina nemá co ztratit… A tak se pustí do šíleného dobrodružství, které dokonale vykresluje, proč nás hraní nepřestává bavit. Zkoušením Jiráskovy Lucerny v rámci příběhu se navíc podařilo splnit věčnou touhu manažerky Alči, aby na obědovické návsi znovu zazněly nesmrtelné Jiráskovy repliky.

Podruhé v historii bohužel soubor nedokázal udržet pravidelný premiérový rytmus, covid tomu chtěl, že jsme Ryzí amatéry odložili až na rok 2022. Opět se ale ukázalo, že je souboru paní Štěstěna nakloněna, roční posun umístil premiéru do jubilejního sjezdu rodáků po dvaceti letech a představení se stalo jeho vrcholem. V pátek 12. a v sobotu 13. srpna jsme na návsi napočítali kolem 900 diváků… A většina vypadala spokojeně.