Jak jsme holdovali vínu

Po úspěšné premiéře zubařského hororu jsme se na podzim 2017 odměnili založením nové tradice, kterou se staly spanilé vinařské jízdy na jižní Moravu. V prvním kole jsme se vydali do útulného sklípku v Brodu nad Dyjí, kde jsme od zapáleného vinaře Marka pochytili základy vinohradnictví. Ze všech nejvíc ho poslouchal režisér a scenárista Pavel, kterému se už v té době líhnul v hlavě nápad na komedii, v níž bude hrát víno hlavní roli. A druhou hlavní roli v ní měly hrát verše. Když mu bylo sedmnáct, snažil se režisér oblbovat básničkami spolužačky. Tehdy to bylo spíš kontraproduktivní, ale věděl aspoň, že vlohy k rýmování má a že by se toho dalo využít. A tak se zrodila komedie o nevinném nápoji vinného původu, jehož požití dělá s člověkem divy, když ho nutí mluvit pravdu a nic než pravdu, navíc pouze ve verších. Na tuto kostru se pak nabalil příběh šlechtického rodu, jehož členové lžou, jako když tiskne, a možná i proto jsou stiženi zvláštním prokletím, které je nutí vyrábět nápoj pravdy na vinné bázi.

Během psaní jsme samozřejmě pilně reprízovali Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka a režisér všem svatosvatě slíbil, že už nikdy nebudeme mít v repertoáru hru, v níž by se vyskytovalo něco tak těžkého, nepraktického a neskladného jako zubařské křeslo. I tak jsme to dotáhli na nějakých čtrnáct představení, v nichž jsme opravili chrup polovině Královéhradeckého kraje a navíc přivítali do svých řad novou členku, Míšu Štěpánkovou, která získala nevděčnou roli univerzálního záskoku, když si za cestovatelku Markétu dvakrát střihla zubařku Imrmanovou a dokonce si troufla i na mužskou roli MUDr. Kokeše.

Na podzim roku 2018 jsme se na Moravu vydali podruhé, tentokrát do Mikulova. Tady jsme ale jen bohapustě nepili, tady jsme i pracovali, když se ve sklepeních útulného Café Bárta odehrála první čtená zkouška hry Ve víně je pravda. Regulérní zkoušky vypukly v lednu 2019 a v tradičním tempu jsme bez nehod doputovali až k premiéře, k níž došlo 9. a 10. srpna 2019 tradičně na obědovické návsi.