RYZÍ AMATÉŘI

OSOBY A OBSAZENÍ

Petr Svoboda, divadelní režisér                                Pavel Novák

Milada Zrzavá, knihovnice                                       Eva Sadílková

Anna Matoušková, její matka                                   Věra Klapková

Josef Mysliveček, starosta                                       Miroslav Pozler

Marcela Myslivečková, jeho žena                             Monika Kratochvílová

Laura Petříčková, miss mysliveckého plesu               Markéta Kratochvilová

Jiřina Kousavá, policistka                                        Markéta Mentelová

Milan Lebeda, obecní údržbář                                  Viktor Maláč

Tu a tam se mě někdo zeptá, proč to amatérské divadlo pořád ještě dělám. Většinou odpovídám, že mě to baví. Vím, že je to až příliš stručná a bezobsažná odpověď, ale popsat ty milióny nenápadných důvodů, které se slévají ve velkou divadelní radost, jednoduše nejde. A tak jsem se z toho vypsal a odpověď zkouším zájemcům nabídnout prostřednictvím komedie Ryzí amatéři. V téhle hře se uznávaný divadelní režisér, čerstvě stižený sérii osobních karambolů, vrací do rodného městečka Humprechtice, aby se tu odrazil od pomyslného dna a začal znovu. Současný starosta a dávný kamarád využije jeho složité situace a nabídne mu, aby s místními ochotníky nazkoušel Jiráskovu Lucernu, která se má stát vrcholem oslav výročí založení města. Že Humprechtice žádný ochotnický spolek nemají, je jen nepatrná vada na kráse. Navzdory tomu, že zkušenosti a instinkty režisérovi radí, aby vzal okamžitě nohy na ramena, neudělá to. A díky tomu se vydá na šílenou životní jízdu, která může jen těžko skončit úspěšnou premiérou. I když – nikdy nepodceňujte ryzí amatéry.

Ještě stručná poznámka k té Lucerně, kterou bude fiktivní spolek zkoušet. Od té doby, co obědovické divadlo znovu existuje, na mě naše manažerka Alena Sadílková přátelsky naléhá, abychom tenhle Jiráskův majstrštyk nazkoušeli. Krátce po válce se totiž v Obědovicích uskutečnilo její velkolepé provedení, ve kterém účinkovala nejen půlka vesnice, ale i kočár s koněm, a pamětníci na to vzpomínají dodnes. Jenže klasická Lucerna by v současnosti byla oříškem nejen pro divadelníky, ale i pro diváky. Řeknu to upřímně, nás by to nebavilo zkoušet, vás by na to nebavilo koukat. Pokoušel jsem se hru převést do 21. století a byla to jediná hra, kterou jsem musel uložit do šuplíku a už ji tam nechám. Šel jsem na to tedy oklikou a Lucernu využil jen jako odrazový můstek k tomu, abych názorně předvedl, jakým nádherným dobrodružstvím může amatérské divadlo být.

Těšíme se na vás v amfiteátru na obědovické návsi 12. a 13. srpna 2022.