Jak jsme stonali a slavně se uzdravili

Když už se zdálo, že lépe se obědovickým divadelníkům vést nemůže, přišla nabídka na účinkování na soutěžní přehlídce amatérských divadel Klicperův Chlumec. Pro tamní fajnšmekry oprášili Hrátky s čertem a vydali se s nimi soutěžit. V listopadu 2007 Obědováci poprvé stanuli na opravdovém divadelním jevišti, převlékali se v opravdových šatnách a trému zmírňovali opravdovou slivovicí. Sice nevyhráli, na druhou stranu ani nedopadli jako „sedláci u Chlumce“ a na závěrečném galavečeru na ně čekala celá řada individuálních ocenění, včetně kuriozitek typu „Cena za originální přístup k divákovi pro Kristýnku“ nebo „Cena za zvládnutí co největšího počtu rolí pro Davida Čermáka“.

Bohužel, i obědovické divadelníky postihl známý efekt v podobě naplnění úsloví, že po posvícení přichází… no tak dobře, průjem. Krize byla dlouhá a vleklá. Začalo to tím, že režisér a scenárista v jedné osobě připravil poměrně tučné sousto – Jezinky Bezinky, které se ne každému členovi chtělo přežvýkat. Následovaly čistě praktické potíže novomanželů Kuldových, kteří toužili zahnízdit, postavit, zplodit, což se časově neslučovalo s účastí na zkouškách. Výpadek dvou členů se narychlo zacelit nepodařilo, a tak se premiéra slavné filmové a divadelní komedie o jeden rok posunula. Divadelníci si mysleli, že časovým odkladem něco získají, bohužel ale spíš ztratili. Sbohem jim dali další dva členové a navíc přišli i o střechu nad hlavou, protože jejich mateřská Hospoda U Vavřince se začala měnit v Polyfunkční dům. Jiní by to možná dávno zabalili, ale Obědováci se rozhodli s osudem porvat. Do svých řad přilákali nového člena, pábitele a bohéma Viktora Maláče, navíc Pavel Koníček a Zdeněk Pavlíček zariskovali a dobrovolně propůjčili své nemovitosti k divokým divadelním zkouškám. I díky nezištné pomoci spousty dalších lidí se nakonec podařilo „doklopýtat“ do 14. a 15. srpna 2009, kdy divadelní spolek (který se v mezidobí zaregistroval coby svéprávné divadelní sdružení) premiérově uvedl Jezinky Bezinky v přírodním amfiteátru na obědovické návsi. Prodělaná klinická smrt ho posílila natolik, že ho po šesti letech existence lze považovat za zdravý a silný organismus, který bude dál a dál rozdávat divadelní radost.

Jak žijeme


  • Sousedské představení Ve víně je pravda 16.6.2020

    Ve stodole u Pozlerů se kroutilo trámoví z toho, kolik lidí se do ní v sobotu 13. června vešlo, aby si užili vskutku unikátní představení našeho aktuálního kusu Ve víně je pravda. Bylo to krásné, a pokud nám to majitelé nemovitosti dovolí, rádi bychom z toho udělali takovou pěknou tradici. Z tohoto představení se navíc podařilo pořídit videozáznam s unikátní zvukovou kulisou hromů a kapek deště dopadajících na rozpálenou střechu, který si určitě nenecháme pro sebe.

    26


  • 3.6.2020

    V Obědovicích vznikla alternativní divadelní scéna, pracovně nazvaná Národní divadlo U Pozlerů. Co na tom, že vypadá jako stodola? Co na tom, že i ti nejpřednější herci a herečky museli vzít koště do ruky, aby byla trochu k světu... Hlavní je, že máme magický prostor, ve kterém již brzy vznikne videozáznam naší hry Ve víně je pravda.

    Kolaz_brigada

     


  • Nela Sadílková - nová hvězda nejen divadelní 22.11.2019

    S obrovskou radostí hlásíme, že máme posilu do souboru. Nelinka Sadílková má členskou průkazku s datem 21. listopadu 2019 a já si dovolím ocitovat báseň, kterou její rodiče po porodu složili, protože to je věc, která se běžně po porodu nedělá: "Čau lidi... Já to myslím upřímně! U vás se mi líbí. Jmenuji se Nela, maminka je statečná a skvělá. Porodila bez řečí, tatínek to dosvědčí. Mám půl metru, skoro čtyři kila, dej si na mě panáka, abych silná byla. Tatínek je hrdý, teď si mě i chová. Už se na vás těším. Nela Sadílková".

    76888094_804589309994042_9103548178782748672_n

Starší »