Jak jsme stonali a slavně se uzdravili

Když už se zdálo, že lépe se obědovickým divadelníkům vést nemůže, přišla nabídka na účinkování na soutěžní přehlídce amatérských divadel Klicperův Chlumec. Pro tamní fajnšmekry oprášili Hrátky s čertem a vydali se s nimi soutěžit. V listopadu 2007 Obědováci poprvé stanuli na opravdovém divadelním jevišti, převlékali se v opravdových šatnách a trému zmírňovali opravdovou slivovicí. Sice nevyhráli, na druhou stranu ani nedopadli jako „sedláci u Chlumce“ a na závěrečném galavečeru na ně čekala celá řada individuálních ocenění, včetně kuriozitek typu „Cena za originální přístup k divákovi pro Kristýnku“ nebo „Cena za zvládnutí co největšího počtu rolí pro Davida Čermáka“.

Bohužel, i obědovické divadelníky postihl známý efekt v podobě naplnění úsloví, že po posvícení přichází… no tak dobře, průjem. Krize byla dlouhá a vleklá. Začalo to tím, že režisér a scenárista v jedné osobě připravil poměrně tučné sousto – Jezinky Bezinky, které se ne každému členovi chtělo přežvýkat. Následovaly čistě praktické potíže novomanželů Kuldových, kteří toužili zahnízdit, postavit, zplodit, což se časově neslučovalo s účastí na zkouškách. Výpadek dvou členů se narychlo zacelit nepodařilo, a tak se premiéra slavné filmové a divadelní komedie o jeden rok posunula. Divadelníci si mysleli, že časovým odkladem něco získají, bohužel ale spíš ztratili. Sbohem jim dali další dva členové a navíc přišli i o střechu nad hlavou, protože jejich mateřská Hospoda U Vavřince se začala měnit v Polyfunkční dům. Jiní by to možná dávno zabalili, ale Obědováci se rozhodli s osudem porvat. Do svých řad přilákali nového člena, pábitele a bohéma Viktora Maláče, navíc Pavel Koníček a Zdeněk Pavlíček zariskovali a dobrovolně propůjčili své nemovitosti k divokým divadelním zkouškám. I díky nezištné pomoci spousty dalších lidí se nakonec podařilo „doklopýtat“ do 14. a 15. srpna 2009, kdy divadelní spolek (který se v mezidobí zaregistroval coby svéprávné divadelní sdružení) premiérově uvedl Jezinky Bezinky v přírodním amfiteátru na obědovické návsi. Prodělaná klinická smrt ho posílila natolik, že ho po šesti letech existence lze považovat za zdravý a silný organismus, který bude dál a dál rozdávat divadelní radost.

Jak žijeme


  • Náš rejža byl v rádiu 9.1.2021

    Asi proto, že je náš rejža občas "chytrej jako rádio", pozvali si ho do rádia. V Českém rozhlase Hradec Králové se mu dostalo vlídného přijetí a skvělého zacházení a on na oplátku vyprávěl o "svém" filmu Jedině Tereza a o nadcházející divadelní sezóně. Rozhovor si můžete poslechnout nebo jeho přepis přečíst tady:

    https://hradec.rozhlas.cz/pavel-novak-miluju-filmy-ktere-ze-me-dostanou-silnou-emoci-tak-pravidelne-placu-8399882

    64f5a9b5d361c2f62639e2a281db5b21


  • Sousedské představení Ve víně je pravda 16.6.2020

    Ve stodole u Pozlerů se kroutilo trámoví z toho, kolik lidí se do ní v sobotu 13. června vešlo, aby si užili vskutku unikátní představení našeho aktuálního kusu Ve víně je pravda. Bylo to krásné, a pokud nám to majitelé nemovitosti dovolí, rádi bychom z toho udělali takovou pěknou tradici. Z tohoto představení se navíc podařilo pořídit videozáznam s unikátní zvukovou kulisou hromů a kapek deště dopadajících na rozpálenou střechu, který si určitě nenecháme pro sebe.

    26


  • 3.6.2020

    V Obědovicích vznikla alternativní divadelní scéna, pracovně nazvaná Národní divadlo U Pozlerů. Co na tom, že vypadá jako stodola? Co na tom, že i ti nejpřednější herci a herečky museli vzít koště do ruky, aby byla trochu k světu... Hlavní je, že máme magický prostor, ve kterém již brzy vznikne videozáznam naší hry Ve víně je pravda.

    Kolaz_brigada

     

Starší »