Jak jsme se batolili

Obědovický ansámbl dostával nabídky na hostování v přírodních amfiteátrech sousedních obcí i uzavřených sálech a v následujícím roce vyjel na menší turné. V jeho závěru se navíc začala zkoušet historicky druhá hra souboru, tak aby herci stihli premiéru opět v rámci obědovických pouťových oslav v létě 2006. I když se to možná nezdá, ve „dvojce“ se skrývala spousta nebezpečí. To první se jmenovalo nastavená laťka. Kdyby si ji obědovičtí prvním představením nastavili příliš nízko, asi by se už o divadelní tradici dávno nedalo mluvit, protože by ochotnický svět po premiéře pokorně opustili a věnovali se méně ušlechtilým aktivitám. Druhé nebezpečí se skrývalo naopak v usnutí na vavřínech. Jak vysvětlit „ostříleným hercům“, že s další hrou začínají úplně od začátku, že je potřeba vrátit se zpátky na zem a znovu každých čtrnáct dní tvrdě dřít, aby si mohli užít jeden báječný den v půli srpna?

Jako svou druhou hru si Obědovičtí vybrali Hadriána z Římsu od Václava Klimenta Klicpery. Hlavním důvodem byl pocit, že tento dramatik je tak trochu neprávem polozapomenutý a že je třeba ho trochu „oživit“. Kdo jiný by to měl udělat, než herci z obce, která to má do jeho rodiště blíž, než coby kamenem dohodil? Stejně jako v případě Hrátek s čertem i Hadrián z Římsů prodělal celou sérii změn, která ho měla zatraktivnit v očích současného publika. O tom, zda se ty podařilo, by asi nejlépe vyprávěli ti nadšení diváci, kteří odcházeli ze srpnové premiéry.

Jak žijeme


  • Po premiéře 16.8.2019

    Když na něčem usilovně dřete dva roky a ono se vám to povede, musíte se nějak odměnit.

    69033763_656842298129677_7823445545715761152_n


  • 18.7.2019

    Maly-na-stranky-plakat_2


  • Pan malíř 25.6.2019

    Náš pan malíř Petr Bohdal je BŮH štětce, který stvoří, cokoliv si umaneme. S ním máme jistotu, že kdyby nám náhodou vypadl text, můžeme klidně tiše stát, protože pořád bude nač se koukat.

    Bohdal-small

Starší »